| Krása je abstraktní pojem, s nímž se setkáváme v mnoha oblastech lidského bytí. |
Beauty is an abstract concept that we encounter in many areas of human existence. |
| Významem tohoto pojmu se zabývá především filosofická disciplína zvaná estetika (původně od řeckého aisthésis, smyslové vnímání). |
The meaning of this concept is primarily explored by the philosophical discipline called aesthetics (originally from the Greek aisthésis, meaning sensory perception). |
| Krása je však pouze jednou z tzv. |
Beauty, however, is only one of the so-called... |
| estetických kategorií (ošklivost, vznešenost aj.) a v rámci estetiky postupně ztrácí dominantní místo. |
...aesthetic categories (such as ugliness, sublimity, etc.) and within aesthetics, it has gradually been losing its dominant position. |
| Krása je buď považována za kvalitu přítomnou v nějakém jsoucnu (člověku, krajině, písni, myšlence, nauce), která v nás budí libost (podle Immanuela Kanta tzv. nezainteresované zalíbení, vztah, který vylučuje jakýkoli praktický zájem na věci), nebo je krása věcí vnímatelova přístupu k věci; zde se ukazuje, jak je krása závislá na konvencích. |
Beauty is either considered a quality present in some being (a person, landscape, song, idea, or doctrine) that evokes pleasure in us (according to Immanuel Kant, so-called disinterested delight—a relationship that excludes any practical interest in the object), or beauty lies in the perceiver’s approach to the object; in this case, it becomes clear how beauty depends on conventions. |
| Krásu jako jsoucí imanentně ve věci chápe tzv. |
Beauty as something immanent in the object itself is understood by the so-called... |
| esencialismus, krásu jako věc vnímatelova postoje konvencionalismus. |
Essentialism understands beauty as something immanent in the object itself, while conventionalism sees beauty as a matter of the perceiver’s attitude. |
