Translator Profile: Jitka Pro (jpropro)

Native language:

Czech

322
Translation Units

0
Term Concepts

My Work

Sample Translation Fiction

View

Source (English)	Target (Czech)
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.
A dominant theme in One Hundred Years of Solitude is the inevitable and inescapable repetition of history in Macondo.	Leitmotivem románu Sto roků samoty je nevyhnutelné a neodvratné opakování historie v městečku Macondo.
The protagonists are controlled by their pasts and the complexity of time.	Hlavní postavy jsou ovládány vlastní minulostí a složitostí doby.
Throughout the novel the characters are visited by ghosts.	Opakovaně je navštěvují duchové.
"The ghosts are symbols of the past and the haunting nature it has over Macondo. The ghosts and the displaced repetition that they evoke are, in fact, firmly grounded in the particular development of Latin American history".	"Tito duchové symbolizují minulost a fakt, že Macondo je jí stále pronásledováno. Duchové a jimi evokované opakování téhož v jiné době se přitom důsledně opírají o konkrétní události latinskoamerických dějin."
"Ideological transfiguration ensured that Macondo and the Buendías always were ghosts to some extent, alienated and estranged from their own history, not only victims of the harsh reality of dependence and underdevelopment but also of the ideological illusions that haunt and reinforce such social conditions."	"Ideologické proměny se postaraly o to, že Macondo a Buendíové byly vždy tak trochu ,přeludy', odtržené a vzdálené od vlastní minulosti, které se staly obětmi jak neúprosné reality závislosti a zaostalosti, tak ideologických iluzí, jež tyto sociální podmínky sužují a utužují."
The fate of Macondo is both doomed and predetermined from its very existence.	Osud Maconda je beznadějně nešťastný a je předurčen od samého počátku jeho existence.
"Fatalism is a metaphor for the particular part that ideology has played in maintaining historical dependence, by locking the interpretation of Latin American history into certain patterns that deny alternative possibilities. The narrative seemingly confirms fatalism in order to illustrate the feeling of entrapment that ideology can performatively create."	"Fatalismus je metafora pro zvláštní úlohu, již ideologie sehrává v udržování historické závislosti tím, že výklad latinskoamerických dějin uzavírá do určitých vzorců odmítajících alternativy. Příběh tento fatalismus zdánlivě potvrzuje, aby ukázal pocit uvíznutí v pasti, který je ideologie schopna demonstrativně navodit."
García Márquez uses colours as symbols.	García Márquez používá barvy jako symboly.
Yellow and gold are the most frequently used colors and they are symbols of imperialism and the Spanish Siglo de Oro.	Nejčastěji použitými barvami jsou žlutá a zlatá a symbolizují imperialismus a španělský zlatý věk (Siglo de Oro).
Gold signifies a search for economic wealth, whereas yellow represents death, change, and destruction.	Zlatá znamená usilování o ekonomické bohatství, zatímco žlutá představuje smrt, změnu a zkázu.
The glass city is an image that comes to José Arcadio Buendía in a dream.	Skleněné město je představa, která se Josému Arcadiovi Buendíovi zjeví ve snu.
It is the reason for the location of the founding of Macondo, but it is also a symbol of the ill fate of Macondo.	Rozhodne o místě, kde je Macondo založeno, ale zároveň je symbolem jeho prokletí.
Higgins writes that, "By the final page, however, the city of mirrors has become a city of mirages. Macondo thus represents the dream of a brave new world that America seemed to promise and that was cruelly proved illusory by the subsequent course of history."	Higgins uvádí, že "ke konci se ovšem město zrcadel stává městem přízraků. Macondo tak ztělesňuje sen o odvážném novém světě, který Amerika zdánlivě slibovala, avšak následný běh dějin tvrdě ukázal, že jde o nesplnitelnou iluzi."
Images such as the glass city and the ice factory represent how Latin America already has its history outlined and is, therefore, fated for destruction.	Obrazy jako skleněné město a továrna na led symbolicky vyjadřují, jak jsou dějiny Latinské Ameriky předem načrtnuty a jak je proto předurčena ke zkáze.

Czech Republic

Available Today

May 2024

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
28	29	30	1	2	3	4
5	6	7	8	9	10	11
12	13	14	15	16	17	18
19	20	21	22	23	24	25
26	27	28	29	30	31	1

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
31	1	2	3	4	5	6
7	8	9	10	11	12	13
14	15	16	17	18	19	20
21	22	23	24	25	26	27
28	29	30	1	2	3	4

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
26	27	28	29	30	31	1
2	3	4	5	6	7	8
9	10	11	12	13	14	15
16	17	18	19	20	21	22
23	24	25	26	27	28	29
30	1	2	3	4	5	6

Recent Activity

Translated 322 translation units
in the field of fiction

Language pair: English to Czech

Feb 23, 2024

Similar Translators

Martin Vavřina

Medical translator matching your needs

View Profile

Martin Janda

Medical Expertise and Xlations that Read Well

View Profile

Vladimir Havranek, MBA

Business and technology specialist

View Profile

Hi, my name is
Jitka Pro

About Me

My Work

Czech Republic

Available Today

May 2024

Available Today

April 2024

Available Today

June 2024

Recent Activity

Translated 322 translation units
in the field of fiction

Similar Translators

Martin Vavřina

Martin Janda

Vladimir Havranek, MBA

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
28	29	30	1	2	3	4
5	6	7	8	9	10	11
12	13	14	15	16	17	18
19	20	21	22	23	24	25
26	27	28	29	30	31	1

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
26	27	28	29	30	31	1
2	3	4	5	6	7	8
9	10	11	12	13	14	15
16	17	18	19	20	21	22
23	24	25	26	27	28	29
30	1	2	3	4	5	6

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
28	29	30	1	2	3	4
5	6	7	8	9	10	11
12	13	14	15	16	17	18
19	20	21	22	23	24	25
26	27	28	29	30	31	1

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
26	27	28	29	30	31	1
2	3	4	5	6	7	8
9	10	11	12	13	14	15
16	17	18	19	20	21	22
23	24	25	26	27	28	29
30	1	2	3	4	5	6

Hi, my name is Jitka Pro

About Me

My Work

Czech Republic

Available Today

May 2024

Available Today

April 2024

Available Today

June 2024

Recent Activity

Translated 322 translation units in the field of fiction

Similar Translators

Martin Vavřina

Martin Janda

Vladimir Havranek, MBA

Hi, my name is
Jitka Pro

Translated 322 translation units
in the field of fiction

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
28	29	30	1	2	3	4
5	6	7	8	9	10	11
12	13	14	15	16	17	18
19	20	21	22	23	24	25
26	27	28	29	30	31	1

Sun.	Mon.	Tues.	Wed.	Thurs.	Fri.	Sat.
26	27	28	29	30	31	1
2	3	4	5	6	7	8
9	10	11	12	13	14	15
16	17	18	19	20	21	22
23	24	25	26	27	28	29
30	1	2	3	4	5	6